Subscribe via RSS Feed Profil na LinkedIn

Strasti a pasti malých bank

3.5.2013 23 komentářů

Flattr this!

V posledních letech se na českém trhu objevuje stále více a více malých bank. Jsou free, jsou cool, jsou in a neobírají nás tak jako ty velké. Tak se alespoň snaží profilovat. Je to ale skutečně tak?

Když se dnes díváte na televizi, takřka pokaždé na vás vybafne spot se zlým, nenažraným, umaštěným bankéřem z „-ní banky“, který se pře s hodným, milým a chytrým klučinou z moderní banky, která je free-cool-in, zkrátka „frikulínská“.

Image, který se snaží daná frikulínská banka budit, je super. Bankéři nejsou odtažití kravaťáci v naškrobené košili, ale kluci, se kterými můžete zajít na pivo a pokecat o holkách. Zkrátka někdo jako vy nebo já nebo támhle Franta odvedle. Navíc jejich pobočky jsou super – jsou v každém nákupním centru, takže když si jdete pro chleba a basu piv, můžete se stavit za svým bankéřem Pepou, probrat život a zároveň pokecat o nových finančních produktech, díky kterým můžete ušetřit celých 11 Kč za měsíc na poplatcích ve srovnání s těmi nenažranými lumpy odjinud. Jo a taky si můžete vzít na pobočku svého jezevčíka (jak často ho berete na nákup s sebou?), protože tahle pobočka vás neomezuje!

No, dobře. Tento trend nastolila jako první u nás polská banka mBank, která lákala klienty na nulový poplatek za vedení účtu (později své podmínky značně změnila). V každém větším nákupním centru jste pak mohli narazit na umaštěného puberťáka v nepadnoucím saku, který seděl s kyselým výrazem ve tváři u pultíku kdesi naproti vchodu Albertu a čekal na potenciální oběti.

Později přišly další subjekty, například AirBank, FIO či Equa. Jejich marketing začal být ostřejší než u mBank a zároveň se začaly profilovat ještě více „hipstersky“ a přátelsky. Sednete si na polštář, dostanete kafe, bankéř ve vašem věku nesedí naproti, ale vedle vás a vše, co si o vás zapisuje, vám ukazuje na monitoru.

Klientský přístup vypadá na pohled velice dobře. Marketing je zvládnutý a už ten pocit, že své peníze nedávám nějaké velké zlé korporaci, ale partě mladých flexibilních profíků, kteří „to se mnou myslí dobře“, dělá své. Hodně klientů proto přešlo k těmto malým bankám.

Je to dobře nebo ne?

Malé banky přinesly na trh jedno velké plus – tlak na snižování poplatků. Banky získávají od klientů nemalé finanční prostředky, s nimiž dále pracují (půjčují, investují) a to by mělo být jejich hlavním zdrojem příjmu. Není ale pravdou, jak se mnozí domnívají, že ČR a SR jsou jediné země, kde platíme například poplatky za výběr z bankomatu, vedení účtu apod.

Tyto poplatky existují všude – v Německu, Francii, USA i Velké Británii. Vždy záleží pouze na tom, jak si svůj účet nakonfigurujete a kolik peněz na něj posíláte. Ve výsledku tak nakonec neplatíte často nic. Ovšem u účtu, s nímž nepracujete anebo s ním pracujete hodně a přitom na něj posíláte málo peněz, zaplatíte nějaký ten poplatek všude. Jeho výše je však o poznání nižší, než na co jsme byli donedávna zvyklí u nás.

Malé banky a jejich zavedení nízkých sazeb tedy přinesly tlak na snižování poplatků i u velkých bankovních domů. Dnes nabízí UniCredit, Komerční Banka, Česká spořitelna, ČSOB i všechny ostatní subjekty v zásadě srovnatelné produkty za podobné, či jen o málo vyšší, ceny než jejich malí konkurenti. Je však nutné si účet odpovídajícím způsobem nakonfigurovat a zvolit si ty služby, které skutečně potřebujete. Pak nemusíte platit 300 Kč měsíčně, ale třeba jen 20 nebo také vůbec nic.

Ovšem tlakem na poplatky výhody malých bank v mých očích končí. Malá banka nejen nemá tak rozsáhlou síť poboček a bankomatů (a výběry z jiných bankomatů zdaleka nejsou vždy výhodné), ale především za sebou nemá silnou finanční skupinu a dlouhodobou historii.

Za velkými bankami typu KB, ČSOB či UniCredit stojí velké nadnárodní finanční skupiny zaměřené výhradně na bankovnictví. Jejich výkonnost i finanční historii lze sledovat mnoho let nazpět a narozdíl od miniaturiních bank, za nimiž stojí provinční finanční skupiny se závazky v mnoha jiných oblastech, tak poskytují výrazně stabilnější a bezpečnější zázemí.

Liší se i šíře nabídky produktů. Zatímco ve velkých bankovních domech si můžete sjednat cokoliv od běžného účtu po hypotéku, malé banky vám často nejsou schopny nabídnout ani embosovanou kartu k běžnému účtu, případně nemají v nabídce rozšiřující produkty v podobě hypotéčního či spotřebitelského úvěru. To, že v daném okamžiku tuto službu nepotřebujete, ještě neznamená, že ji nebudete potřebovat za rok nebo za dva. Navíc omezenost nabídky sama vypovídá o omezených kapacitách dané banky.

Někteří se snaží argumentovat také výší úroku – například AirBank nyní vystupuje s televizním spotem, v němž nabízí „vysoký úrok 1,8% na běžném účtu“. To je ovšem jen marketingový krok s nulovým efektem pro klienta, který díky své neznalosti peněžního trhu a bankovnictví naletí na „vysoký úrok“ aniž by si uvědomil následující:

1. Úrok 1,8% zdaleka nepokryývá ani roční inflaci.

2. Úrok na běžném účtu je irelevantní. Smyslem běžného účtu je možnost okamžitého krytí běžných výdajů v krátkodobém horizontu.

3. Pro ukládání financí k běžným výdajům slouží tzv. „spořící účty“.

4. Pro hodnocení financí slouží investiční produkty (kapitálové fondy, investiční směnky, akcie atd.)

Posledním kritériem, které bych kromě stabilního zázemí a nabídky služeb u banky hodnotil, je také možnost privátního bankovnictví. Narozdíl od veřejného bankovnictví se privátní zaměřuje na bonitní klientelu, která má aktuální disponibilní zůstatek vyšší než 10 milionů Kč. V rámci služeb pro tyto klienty jsou pak k dispozici veškeré prémiové služby zdarma a nabízeny velmi výhodné investiční produkty, které v běžné nabídce nejsou.

I když tyto peníze třeba nemáte, sama existence privátního bankovnictví v daném bankovním domě vypovídá o tom, že příslušná banka má důvěru tzv. smart money. Tímto termínem se označuje právě bonitní klientela, která je zvyklá s penězi aktivně pracovat a efektivně je hodnotit. Má-li banka důvěru takových klientů, je to velmi významný ukazatel jejího postavení. A co myslíte, má některá z malých bank u nás v nabídce privátní bankovnictví?

Můj názor na celou věc je takový, že malé banky přinesly na český trh velký tlak na snižování poplatků a zefektivnění komunikace s klienty. Zároveň ale nepředstavují odpovídající cestu pro finančně gramotného člověka, který ke svým penězům přistupuje zodpovědně a dává přednost rozumu před marketingovými plky kluků se zelenou kravatou.

Buďte rozumní, nerozhodujte se jen podle výše poplatku za vedení účtu. Manželku si přeci také nevybíráte jen podle velikosti podprsenky.

Flattr this!

Kategorie: Finance • Štítky: , , , ,