Subscribe via RSS Feed Profil na LinkedIn

Falešná skromnost aneb jak nikdy nevyhrát

20.3.2013 3 Comments

Flattr this!

Občas je opravdu hodně zajímavé sledovat kulturní rozdíly mezi některými národy. Jedním z těchto rozdílů je například průbojnost Čechů ve srovnání s obyvateli jiných, ekonomicky vyspělejších zemí.

Nevím jak vy, ale já byl rodiči vychováván v době končícího socialismu a pak v průběhu devadesátých let. Celou dobu jsem jen poslouchal, ať se snažím nevybočovat z řady, neupozorňovat na sebe a – proboha! – hlavně se nehádám s učiteli, později profesory. Oni si totiž všechno řeknou, pak to asi zaznamenají do kádrových spisů, které na mně zřejmě někde tajně vedou a do konce života se se mnou potáhne to, že jsem si dovolil odporovat autoritě.

Stejný příběh jsem slyšel od mnoha dalších lidí v mém okolí a myslím si, že právě tento druh výchovy a zakořeněných obav stojí za tím, že si my Češi neseme určité stigma obavy z odlišnosti a posléze i z toho vyplývajícího úspěchu. Často se tváříme nekonfliktně, přespříliš tolerantně a skromně. Když se někdo ozve s tím, že se mu něco podařilo nebo že je v určité oblasti dobrý, začneme ho vnímat jako namyšleného zmetka bez pokory.

Pokora a slušnost je ale něco jiného než falešná skromnost a sebepodceňování. Část života jsem strávil v USA a v dnešní době často jednám s obchodními partnery i s přáteli právě z tohoto regionu. Řada z těchto lidí je velmi skromná, vystačí si s málem a nezištně podporují okolí či nejrůznější nadace. Přitom ale nemají problém se pochválit a veřejně říct, že se jim něco podařilo, že jsou úspěšní, že vědí něco, co jen tak někdo neví a rádi se o to podělí. I reakce okolí jsou jiné – nikdo je nevnímá jako namyšlené pitomce s potřebou předvádět se, ale jejich úspěch jim buď přeje a snaží se od nich učit nebo je bez jakékoliv apatie a předsudků ignoruje.

Připadá mi, že právě tento mindset je pro úspěch důležitý. Naučit se vyrovnat s odlišností, stát si za svým názorem klidně i na úkor většinového přesvědčení a akceptovat úspěch svůj i jiných.

Dokud se nenaučíme, že právě odlišnost názorů a přístupu k životu je tím, co jej činí krásným a potenciálně z nás utváří úspěšného člověka, pak nikdy úspěšní nebudeme. Stejně tak, pokud se na své okolí budeme dívat kriticky kdykoliv se vyjádří o nějakém svém vlastním úspěchu a sami budeme po dosažených úspěších sedět mlčky v koutě a opájet se svou vlastní „skromností“.

Cvičení na závěr: Zkuste tweetnout nějaký svůj úspěch z poslední doby. Pochlubte se světu. :-)

Flattr this!

Kategorie: Ze života • Štítky: , , ,
  • Souhlasím, sice nemám zkušenosti s jednáním s lidmi ze zámoří (a víceméně ani z tuzemska, protože nepodnikám), ale neustálé tlačení na to být průměrný a za každou cenu nedávat najevo, že je člověk v něčem lepší než ostatní je značně ubíjející.

    Člověk by se měl umět sám pochválit, nikdo jiný to za něj totiž neudělá.

  • naprostý souhlas. Nejhorší je, že s lidmi kteří formovali v devadesátých letech i moji osobnost (prarodiče) si s přibývajícím věkem rozumím čím dál míň.. Právě kvůli odlišnostem vnímání reality obou generací a vlastně i světů. To mě na celé té situaci mrzí nejvíc. Teda ne! Nejvíc mě sere ten fakt, že základna voličů komunistů je v závěsu za ČSSD a na stejné úrovni jako TOP09. Zkrátka jakmile nebude reálně ČR vládnout generace lidí narozených po roku 1990, lepší to nebude. :/

  • Jiří Čertík

    Bohužel, v momentě registrace pomocí „g“ zmizela celá pracně sepsaná reakce, nemám chuť to psát podruhé. Tak jen kousek: osobní zkušenost a hlavně osobní příklad je lepší než kázání.